„Cože? Ale to je maximální ezozáležitost! Ty mě nepřestáváš překvapovat!“ vychrlila na mne kamarádka Hanka, když jsem si tak trošku postěžovala se svými „starostmi“ během své poslední menstruace. Nutno přiznat, že jestli tu mezi námi někdo je „ezo“, pak je to určitě Hanča. Má ke všem těm věcem mezi nebem a zemí o dost blíže než já a její překvapení mě ochromilo a chvíli jsem nevěděla, co na to říct.
Stěžovala jsem si totiž, že jsem poslední menstruaci dostala první den na horách a že jsem plánovala použít kalíšek, ale že už to prostě nešlo, protože jak jsem zvyklá na volnou menstruaci, tak mi kalíšek vadil. To, co Hanču tak překvapilo, byl fakt, že používám volnou menstruaci. Mně už to přijde tak přirozené, že mám pocit, že to tak dělají přece všechny ženy :-). Ba ne, vím, že nepoužívají, to bych ji totiž nemusela tak často doporučovat v ambulanci.
Vezmu to, ale od začátku.
Co je volná menstruace?
V tom úplně dokonalém pojetí je volná menstruace vlastně naše schopnost poznat, kdy je potřeba zajít na záchod a menstruační krev vypustit. Dnes už s klidem můžu říct, že žena skutečně dokáže poznat, kdy ten okamžik přišel, a to dokonce i v noci. Ale rozhodně tomu tak nebylo vždycky.
Moje cesta k volné menstruaci
Roky jsem používala kalíšek a nedala jsem na něj dopustit. Naprosto pohodlný, hygienický, diskrétní. Ale po několika letech používání se u mne začaly objevovat bolesti provázející střevní pohyby. Zažila jsem pár menstruací, kdy mě každá bublinka v břiše přinutila na chvíli ztuhnout a dělat, že tu vůbec nejsem. Byla to záležitost na dva dny, ale přesto velmi nepříjemná. Myslím, že to právě v té době se u mne v ambulanci zastavila Hanča (ačkoli dneska tvrdí, že prý na prevence nechodila, tak já nevím :-)) a spolu jsme zavedly řeč na menstruační kalhotky. Hanča mě přesvědčovala, že opravdu vydrží až 12 hodin a že jsou super. A protože jsem v té době začala uvažovat o menstruačních pomůckách pro svou dceru, dala jsem kalhotkám šanci.
Nicméně snad hned při druhém použití se mi podařilo odjet první den menstruace do práce, mít na sobě jen ty jedny kalhotky a kalíšek nechat doma. Když mi to došlo, doslova jsem se opotila. V tu chvíli už s tím nešlo nic moc dělat než spoléhat na to, že v nejhorším využiji v práci erární výbavu (na gynekologické ambulanci se nějaká ta vložka najde, že…).
Ale ještě než jsem dojela do práce, měla jsem v hlavě plán. Je mi jasné, že kdybych celý den myslela na svou menstruaci, nebudu ženám v ambulanci příliš platná. A tak jsem si uvařila dva velké hrnce čaje, a byla tím pádem nucená čas od času zajít na onu místnost. Ve všech materiálech, které jsem kdy k volné menstruaci četla, se psalo, že se žena musí uvolnit a vědomě povolit děložní hrdlo. Mno, toho jsem nebyla schopná dosáhnout a tak jsem si naopak přitlačila.
A voilà! Ono to fungovalo. A tak jsem přežila první den bez nehody. Neplánovaně a z donucení. Další den jsem si s sebou vzala náhradní kalhotky, ale nebyly potřeba. Od té doby se stalo několik věcí.
- Moje peristaltické bolesti na několik let ustoupily, a pokud se někdy objeví, už rozhodně nejsou té síly, že by mne nějak omezovaly v životě. Navíc vždy vím, co se mi tím snaží mé tělo říct.
- Jelikož jsem soutěživý typ, začala jsem se na menstruaci doslova těšit. Každý měsíc se těším na svou vlastní diskrétní challenge, na svou „živou“ hru o počet čistých kalhotek :-).
- Dnes již skutečně poznám, kdy je potřeba si na záchod dojít, bleskne mi ta myšlenka hlavou velmi podobně, jako když jsem bezplenkovala se svými dětmi. Dokážu ráno dojít na toaletu a až tam dát krvi průchod. V zásadě jsem se nikdy nenaučila úplně se uvolnit, ale můj systém se zatlačením funguje velmi dobře.
Od té doby používám volnou menstruaci i jako „terapeutický“ prvek v boji proti bolestivé menstruaci. A výsledky mluví samy za sebe.
Ale abych netvrdila, že volná menstruace má jen samá pozitiva, musím přiznat i jeden negativní efekt. Když máte první den menstruace a jste na sjezdovce, je to fakt nepoužitelný… Dotlapat se včas na záchod, svlíknout těch sedm vrstev oblečení… to v zásadě nejde. Jak jsem už psala, kalíšek jsem sice měla s sebou, ale stal se pro mne nepoužitelným, zkrátka se má střeva okamžitě hlásila o svůj prostor. Ale nutno přiznat, že jsem si byla vědoma toho, že každé jedné ženě bych doporučila první den na sjezdovku nechodit, pokud tedy není lyžování běžnodenní standard… jenže… i já jsem jen matka, která zase po roce vzala děti na hory a neměla to srdce jim odepřít sjezdovku. Stejně jako většina z nás… zkrátka někdy to nevyjde…
Tenhle článek vyšel taktéž na webu kalisek.cz.