Je to zvláštní. Na možnosti absolvovat samovolný potrat se s ženami domlouvám už několik let. A jsem moc vděčná za to, že jsem k tomu na, tehdy, novém pracovišti našla odvahu a podporu. Prošly mi “rukama” ženy, které si ho zvolily i takové, které si jednoznačně zvolily okamžitou revizi dutiny děložní. Za poslední čtvrt rok se mi ovšem tři z nich vrátily s něčím neuvěřitelným.
Nikdy by mne nenapadlo, že potrat může být pro ženu povznášející, dodávající jí životní sílu i sebevědomí. S třetí z těch žen jsem mluvila před pár dny a energie, která z ní vyzařovala byla neuvěřitelná. Bez skrupulí mohu říct, že zářila radostí. Když ode mne odcházela před dvěma týdny, odcházela v slzách, zhroucená a byla jsem moc ráda, že má s sebou muže, protože jinak bych se o ni na ulici bála. Teď to byla žena docela jiná. Nadšeně mi vyprávěla o tom, že to byl syn, zmínila jeho jméno i to, že jeho starší sestřička mu napsala dopis a zapálila svíčku, což byla jejich forma rozlučkového rituálu, po kterém se potrat skutečně rozeběhl…
Nemohu si dovolit nabídnout tuhle možnost každé ženě, ale jsem ráda, že jsou takové, kterým to nabídnout lze… Zázraky, kterých jsem pak svědkem, stojí za to.