Denně potkám pracovně 25-30 žen. Většina z nich přijde jen na prevenci a během chviličky jsou pryč, některé potřebují péči. Já jsem hrozná v tom, že si nepamatuji tváře ani jména. Je to natolik strašlivé, že jsem schopná vyjít z ambulance a znovu pozdravit dámu, kterou jsem před pěti minuty poslala na sesternu… Vím, není to dobře, pracuju na sobě. Někteří lidé mi, ovšem, uvíznou. Někteří tím, jak vypadají, jak mluví a někteří svým příběhem.